Braňo Maukš začínal u Fordu, posledních šest let však pracuje v italském studiu Pininfarina jako senior designer přímo pro ikonickou značku Ferrari. Časopisu Konstruktér poskytl rozhovor při svojí návštěvě v Praze.
Co musí člověk udělat pro to, aby se mohl stát designérem Ferrari? Jaká byla vaše cesta?
Brano Maukš: Během bakalářského studia na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě si mě všiml jeden ze šéfdesignérů Fordu a pozval mě na sraz do Kolína nad Rýnem. Tehdy jsem měl poprvé možnost nahlédnout do světa automobilového designu a zaujalo mě to natolik, že jsem do toho dal vše, jen abych tam zůstal. To znamená, že jsem kreslil a modeloval od rána do večera a obětoval jsem tomu i víkendy. Mezitím jsem ještě dokončil studium na německé vysoké škole v Pforzheimu, což považuji za svůj nejdůležitější krok, neboť díky tomu jsem měl už dveře otevřené i do jiných automobilek. Během mého působení ve Fordu si mě všimli v Pininfarina a pozvali mě na návštěvu firmy. Už jsem tam zůstal a začal jsem dělat na zajímavých projektech. U Pininfariny pracujeme pro velké množství klientů z celého světa, a tak jsem se k Ferrari musel postupně propracovat. Vedení firmy zaregistrovalo, že chápu základní filosofii tvorby a navrhování pro Ferrari. Viděli, že se klientovi líbí mé návrhy, a tak mi postupně svěřili práci na těchto projektech. Jsem tak členem týmu designérů, kteří se věnují práci jen pro maranellskou značku.
Nakolik vám k získání současné pozice pomohlo absolvování škol a do jaké míry to byl spíše talent?
Všeobecně je vzdělání velmi důležitým faktorem. Ani v designu to není jinak. Je pravda, že z historie existují příklady, kdy designér neměl adekvátní vzdělání a nahradil jej úžasným talentem, ale stále více platí, že dobrá škola vám může velmi pomoci. U mě to byla FH Pforzheim, kde viděli mé plusy i nedostatky, na kterých jsme společně pracovali. Naučil jsem se profesionálnímu přístupu tak, abych byl připravený na práci v jakémkoli designovém studiu. Ve světě se hovoří o třech nejlepších školách autodesignu. Jedna je v USA, další v Londýně a třetí je právě tato v Německu. Takže si myslím, že i když máte talent, který je samozřejmě důležitý, bez dobré školy se vaše cesta k dosáhnutí cíle může zbytečně prodlužovat, což je pouze na škodu.
Design osobních automobilů je v posledních letech mnohem kreativnější a uvolněnější, než kdy dříve, a to včetně těch nejlevnějších modelů. Čemu vděčíme za tento vývoj?
Autodesign se stal otevřenějším a známějším odvětvím a je stále více mladých lidí z celého světa, kteří se o něj zajímají. Ještě před pár lety byli designéři v jakési anonymitě a lidé znali jen pár jmen. Dnes je to odvětví, které se stále rozvíjí, a díky kterému mohou například i designéři hodně cestovat, což jej dělá ještě atraktivnějším. V každé automobilce máte v týmu různé druhy národností. Jiné to není ani u nás v Pininfarině.
Automobily, které navrhujete, patří k naprosté designérské špičce. V Česku jsou nejpopulárnějšími značkami aut Škoda a Hyundai, v současnosti velcí rivalové. Jak byste oznámkoval design jejich vozů v posledních generacích?
Líbí se mi design obou. I když osobně mám rád různé návrhářské úlety a odvážné kreace, v rámci segmentu a zaměření se na klienty se přikláním víc k designu Škody, neboť si přesně stanovili hranice, takže to dělají z mého pohledu správně. Hyundai si u mě zaslouží dobrou známku za odvahu.
Předpokládám, že práce designéra stále začíná u obyčejné tužky. Model vozu však určitě vzniká v počítači. Pomáhají vám softwarové nástroje také s kreativitou při hledání nových souvislostí a variant návrhu, nebo jsou pouze prostředníky mezi převedením vašich nápadů do virtuálního 3D modelu?
Ještě před pár lety jsme v případě virtuálních 3D modelů mohli pouze hovořit jako o prostředku na převedení našeho návrhu do počítače. Ale dnes, díky softwarům jako je například Catia, si i my designéři umíme sami rychle a efektivně vyzkoušet různé varianty tvarů. My tomu říkáme sketchmodeling a stává se z něj velmi významná fáze procesu tvorby auta.
Počítačový 3D software dnes dokáže poskytnout velice věrný obraz budoucího výrobku. Využíváte těchto možností při prezentaci vaší práce zákazníkům, například při definování parametrů aut vyráběných na zakázku pro konkrétního klienta?
Virtuální 3D prezentace dnes patří k neodmyslitelné součásti naší práce. Umožňují nám například přímo během konzultace se zákazníkem rychle a efektivně změnit nejen barvy a materiály, ale, když je třeba, umíme změnit na počkání i tvary.
V posledních letech se hodně hovoří o využívání metod rychlé výroby prototypů i dílů prostřednictvím 3D tisku, respektive aditivní výroby. Využívá i vaše designérské studio 3D tiskárny? A pokud ano, k čemu?
Určitě ano. Převážně když potřebujeme vytvořit rychlý model jedna ku jedné. Například detaily do interiéru nebo různých jiných částí, třeba světel. Tato metoda je velmi efektivní a rychlá.
Dá se říci, že jste jako designér dosáhl díky angažmá u Pininfariny na Ferrari kariérního vrcholu. Je přesto ještě nějaká vyšší meta, které byste ve své profesi chtěl dosáhnout?
Když jsem šel na pohovor do Pininfariny, řekl jsem si, že jsem blízko svého snu a jdu si jej zkusit splnit. Designér je člověk, který je zvyklý čelit vždy novým výzvám bez hranic. I v mém případě to není jiné a i v mém případě platí, že každá nová zkušenost vás posune dál, a tak se těším na každou další výzvu.
Připravil Jan Homola, fotografie (1) Dassault Systèmes, (2) Pininfarina.
www.caxmix.cz
