Technologický gigant Hewlett-Packard na podzim představil svoji technologii aditivní výroby, která by mohla znamenat opravdovou revoluci. Jak jinak označit multimateriálový plnobarevný 3D tisk, desetkrát rychlejší než doposud používané principy?
Pojem „revoluce“ je kriticky nadužíván a připisuje se kdejaké banalitě. V případě rázného vstupu HP do světa 3D tisku však bude namístě, pokud tento průkopník v oblasti klasického tisku dodrží, co prozatím slíbil. Technologie chráněná pod názvem Multi Jet Fusion má alespoň na papíře skutečně ohromující charakteristiky a právě ona by mohla v horizontu několika nejbližších let znamenat průlom v míře používání 3D tiskáren k produkčním účelům.
Z informací, které máme prozatím k dispozici, vyplývá, že se HP hodlá zaměřit na náročnější zákazníky, tedy zejména průmyslové firmy, hledající produktivní řešení pro výrobu prototypů i finálních výrobků a také „copy“ centra, jež by 3D tisk zprostředkovávala široké veřejnosti. Ve svém dosavadním marketingu zcela ignoruje nejrozšířenější technologii FDM a veškerá přirovnání vztahuje k technologiím SLS, jež dnes patří k těm nejdražším, zároveň jsou však schopny produkovat přesné výrobky z širokého spektra materiálů včetně kovů.
Podobně jako SLS, měla by i Multi Jet Fusion (MJF) využívat jako výchozí materiál prášek – u první generace 3D tiskáren HP to bude termoplast. Zde vidíme určitou podobnost s dánskou 3D tiskárnou Blueprinter a její patentovanou technologií SHS (viz článek „To nejlepší od DMG Mori z veletrhu AMB 2014“). Hewlett-Packard však jde ve svých vizích mnohem dál, než kam sahají možnosti jakékoliv současné 3D tiskárny na trhu. Nabídnout chce 3D tisk výrobků, které budou díky aplikaci rozličných tekutých činidel v průběhu tisku ovlivňovat vlastnosti vyráběného dílu, či sestavy. V rámci jednoho celku tak má tiskárna zvládnout zkombinovat hned několik „materiálů“ z hlediska pružnosti, pevnosti, barevnosti, vnější textury nebo dokonce tepelné či elektrické vodivosti.
10× rychlejší než všichni ostatní
Ohromně působí také zpráva o tom, že 3D tisk metodou MJF by měl být až desetkrát rychlejší, než veškeré postupy, na něž jsme zvyklí nyní. O tom, jak toho chce HP dosáhnout, můžeme zatím pouze spekulovat – například směrem k technologii PageWide, kterou HP projektuje pro podobně zásadní zrychlení tisku klasických dokumentů. Trik spočívá v tom, že namísto aplikace inkoustu z jedné tiskové hlavy je použita série trysek, pokrývajících celou šířku papíru. Pustíme-li uzdu fantazii, srovnatelným způsobem by mohla být aplikována činidla na práškový materiál u technologie Multi Jet Fusion. Zda se tato domněnka zakládá na skutečnosti, se dozvíme již brzy.
Ačkoliv samotnou technologii 3D tisku má HP po několika letech vývoje údajně zcela funkční, první 3D tiskárny se na komerční trh začnou dostávat nejdříve v roce 2016. Do té doby budou probíhat další vývojové práce a zároveň testování této metody aditivní výroby v praxi u prvních zákazníků z řad velkých korporací.
Na tuto velmi slibnou 3D tiskárnu si tedy ještě nějakou dobu počkáme, už nyní však HP předesílá, že její vstup do tohoto oboru přinese spoustu změn. Jednou z nich bude i představení vlastního souborového formátu, který má nahradit dosud globálně používaný formát STL. Ten se totiž pro svoji jednoduchost k využití v rámci technologie MJF nehodí, neboť nedokáže přenášet informace o multimateriálových vlastnostech nebo barvách.
Byť svůj vstup na trh se 3D tiskem HP neuspěchává, jeho dominantní hráči 3D Systems a Stratasys byli oznámením technologie MJF natolik zaskočeni, že pohotově přispěchali s vlastními komentáři k této novince. Hewlett-Packard každopádně hned od počátku láduje ty nejtěžší kalibry – jako klíčového softwarového partnera kontraktovala Autodesk a jeho softwarovou platformu Spark a své kroky konzultuje s Terrym Wohlersem, jehož ročenka je slabikářem pro každého, kdo to se 3D tiskem myslí opravdu vážně.
Připravil Jan Homola.
Fotografii poskytla společnost Hewlett-Packard.
