Když před třemi lety vývojáři společnosti Microsoft představili Kinect pro PC, pravděpodobně ani sami netušili, kde všude najde uplatnění. Z původní myšlenky – využití při hraní videoher – se Kinect rozšířil například do lékařství či jaderného průmyslu.
Primární účel zařízení je přitom jednoduchý: snímat pohyby hráčů před televizní obrazovkou a umožnit jim ovládání videoher prostřednictvím vlastního pohybu – bez jakýchkoli dalších ovládacích prvků.
Snímání zajišťuje speciální hloubkový senzor, který místnost ozařuje infračervenými paprsky. Ty jsou po odrazu od překážky detekovány a vyhodnocovány. Výsledkem je monochromatický obraz snímaného prostoru, v němž jsou blízké předměty světlejší a vzdálené naopak tmavší. Jde tak v podstatě o prostorovou mapu, v níž dokáže zařízení s pomocí videokamery detekovat a sledovat lidské tělo.
Spolu s relativně nízkou cenou dělá tato funkčnost z Kinectu zajímavé lákadlo nejen pro sportovce preferující pohyb v uzavřeném prostoru, ale i pro programátory a vědecké pracovníky z různých oborů. S přiměřenou dávkou programátorského umu lze totiž Kinect používat například pro bezdotykové ovládání internetového prohlížeče, může sloužit jako pomůcka při rozpoznávání mentálních poruch dětí, nebo jako bezpečnostní systém schopný detekovat osoby i v naprosté tmě. Další jeho možné využití představili vědci společnosti Siemens, kteří toto zařízení vtělili do nástroje umožňujícího efektivnější plánování rizikových pracovních úkonů.
Pro ovládání her však stačí podstatně menší přesnost, než jaká se vyžaduje pro celou řadu profesionálních aplikací. Vývojáři proto použili knihovnu simulovaných modelových pohybů, s nimiž porovnávají a kombinují reálná data, která Kinect snímá. Ve výsledku tak může být systém použit i v situacích s vyššími nároky na přesnost snímání.
V praxi bylo zařízení poprvé použito při plánování údržbářských prací v amerických jaderných elektrárnách. Pracovníci nejprve prováděli dané úkony ve virtuálním prostředí pod dohledem Kinectu. Program poté spočítal teoretickou dávku záření, kterému by byl pracovník vystaven při reálné činnosti. Na základě těchto simulací pak byly upraveny pracovní postupy nebo navržena nová pracoviště tak, aby se dávka záření snížila na minimum.
