PRUMYSL.CZ KONSTRUKTER.CZ 3D-TISK.CZ MATEMATIKA.CZ HLEDAME.CZ

FOTOGALERIE: Jak jsem poznal díky CADu Las Vegas a Grand Canyon

Sdílejte tento článek na Twitteru
24. 2. 2012, | 1 komentář

Jestliže jste v Las Vegas už někdy byli, je vám známo, o čem to město celé vlastně je. Pro vás neznalé – obří generátor peněz a žrout energie, který lačně svítí dnem i nocí, jako neobyčejně vitální ostrov v bezútěšné poušti. A taky jediné místo, kde můžete uspořádat konferenci pro deset tisíc lidí. Nikde jinde totiž nenajdete dostatečnou hotelovou kapacitu na patřičné úrovni.

Publicistika s sebou vedle častokrát napjatých uzávěrek přináší i řadu příjemných příležitostí. Pokud si odmyslíte muka v podobě dvanácti i vícehodinového sevření v úzkých sedačkách ekonomické třídy dopravního letadla, patří po překonání této jemné malichernosti mezi to nejzajímavější možnost navštívit mnohé kouty světa a podívat se občas i na místa, kam by se člověk jako běžný turista nikdy nepodíval. Krátce poté, co jsem během pouhých dvou měsíců podruhé navštívil USA jako účastník největších setkání uživatelů CAD systémů na světě, uvědomil jsem si, že ve svém archivu za dlouhé roky této činnosti skrývám tisíce fotografií, jež se při nejlepší vůli nikdy nemohlo podařit dostat do našich časopisů a okomentovat.

Vedle kvant sejmutých obrazovek, unikátních vynálezů, vlivných osobností, ale taky mnoha z vás, kdo se objevujete na uživatelských setkáních a konferencích věnovaných CAD a CAM softwaru, jsou to i snímky nahodile pořizované během cesty. Ačkoliv jen občas se podaří utrhnout si chvíli a vedle události, na kterou mířím, navštívit i zajímavosti čistě soukromého charakteru a tužeb, v případě prosincového výletu do Las Vegas na konferenci Autodesk University 2011 se mi poštěstilo vidět víc, než je běžné. Následující výběr fotek proto přijměte jako malé odlehčení od běžné technické rutiny, s jakou se na našem webu setkáváte už z jeho podstaty. Dal jsem si jako předsevzetí, že letos naše archivy otevřeme. Bude-li nám přáno času, dočkáte se tedy v průběhu letošního roku zveřejnění dalších stovek fotografií z našich obsáhlých redakčních zdrojů – na spoustě z nich možná poznáte i sami sebe.

Když se po příletu ubytujete kousek od letiště, na předměstí Las Vegas v – na zdejší poměry ještě docela skromném – hotelu Sunset Station, zjistíte záhy, že jeho název dělá čest poloze, v jaké se nachází. Kouzlo má jeho okolí ale také po ránu. Rozhled z oken napoví, že váš operativní prostor je přísně vymezen hranicí pouště a nedalekými horami, kam se vážně nevyplatí chodit pěšky…

To tady ostatně nikdo nedělá. Snad jen zatoulaný Evropan a sem tam člověk bez domova, táhnoucí svůj nákupní koš a v něm vše, co má, odnikud nikam. Kdo USA navštívil před velkou krizí na sklonku minulé dekády, rozpozná taky řadu změn. Spousta opuštěných budov s cedulemi vybízejícími k prodeji či pronájmu, anebo poloprázdná parkoviště u nákupních center v ekonomicky slabších oblastech, mluví za vše.

Přísnost a nesmlouvavost amerických policistů je pověstná. V mém případě se policie postarala o doslova dramatický zážitek hned po vybalení kufru po příletu. Letmé vyhlédnutí z okna ukázalo scénu jako z Kriminálky Las Vegas. Vozy se zapnutými houkačkami začaly na hotelové parkoviště přijíždět z ničeho nic, až utvořily do zemdlení blikající bílý hrozen kolem místa údajného zločinu. Navzdory vzdálenosti dění, ty ruce sahající po pistolích za pasem, roztahování výstražných pásek a přesvědčivost vystupování černě oděných aktérů, působila dojmem neochvějné autority. Na amerických policejních vozech ostatně není jen nápis „Chránit a pomáhat“, podobný tomu u nás, oni se k tomu navíc pokaždé chlubí ještě výraznějším sloganem, „Jsme ti nejlepší“.

Samotné Las Vegas, tak jak ho znáte z cestovních katalogů, reklam i filmů, tvoří v podstatě nedlouhá jedna ulice plná luxusních hotelů a ještě více kasin, jež se s těmito hotely volně prolínají. Světelné reklamy jsou všude, stejně jako hrací automaty…

Do města míří každoročně miliony lidí za vytouženou relaxací. Spojené státy nemají architektonické památky srovnatelné s těmi v Evropě, a tak si v Las Vegas vybudovali aspoň jejich kopie. Je to notoricky známá „Eiffelovka“, newyorský Manhattan, části Benátek a další výstřelky, zdobící jednotlivé hotelové resorty a vábící také na související atrakce.

Zábava se zde koná ve velkém stylu. Čech zvyklý na „celebrity“ z našich luhů a hájů, bude zprvu koukat na to, že zde pravidelně vystupuje například David Copperfield, Cirque du Soleil a další velikáni světové popkultury, s jejichž pomocí se hotelové resorty předhánějí v lákání klientů i nahodilých návštěvníků. Kromě toho v Las Vegas vystupují či koncertují hostující hvězdy, ovšem s mnohem vyšší frekvencí, než na jakou jsme zvyklí přijímat například zahraniční koncertní turné u nás.

Celý „Strip“ lze projít pěšky během několika desítek minut a navzdory tomu, že cesta skrze hotely, herny i ulice měří úhrnem pár kilometrů, dá se z většiny zdolat suchou nohou. Nejvýznamnější objekty jsou propojeny lávkami a příliš se nenadřete ani zdoláváním opakovaných převýšení – eskalátory zde mají i pod širým nebem, přímo na ulici.

V kasinech, která jsou opravdu všude a v hotelích běžně zaplňují celé přízemí od lobby až po eskalátory k pokojům, můžete ztratit ohromné množství času a peněz. Budete-li zde trávit to první, očekává se, že zapojíte i to druhé. Pokud budete dlouho váhat a jen „okounět“, dříve nebo později si vás všimne někdo, kdo vám vysvětlí, že je lepší sednout si za automat či hrací stůl, anebo změnit lokál.

Při hraní i z prosté zvědavosti můžete být svědky velkých proher, které jejich účastníci povětšinou příliš „neřeší“. Stodolarové bankovky mizejí v propadlištích stolů jedna za druhou a útroby blikajících hracích automatů se donekonečna protáčejí lačně sosajíc z pozřených kreditních karet majitelů, z nichž mnozí u svých strojů doslova klimbají, opojeni dostupnými drinky a snad i omrzením z toho, jak rutinní je nakonec možnost dopřát si tu vše, co se jinde v puritánských Státech nesmí.

Ve „městě hříchu“ se však také dají ztratit iluze. Ať už patříte mezi turisty nebo mezi „zlatokopy“, kteří si sem naivně přijeli splnit svůj „americký sen“.

Pokud by město charakterizoval jedinečný zvuk, je to v případě Las Vegas zcela jednoznačně pleskání vizitek v rukou Hispánců, kteří je v kvantech cpou do rukou všem, kdo procházejí po místních chodnících. Davům dohazovačů nelze uniknout a při troše vůle podívat se, co tito pánové a dámy nabízejí, můžete mít po pár minutách náruč plnou s kartičkami nahých děv, jež v tomto kraji poskytují pánům i dámám služby, za které se draze platí.

Když máte peníze, pak vám toto město nabídne spoustu rozkoší. Ve svém případě jsem si vystačil s uspokojením vizuálním, ať už na ulicích…

…tak v interiérech hotelů, jež svojí honosností v daném množství předčí vše, co můžete vidět na západ od našich hranic.

Město v poušti tepe ohromnou energií a letadla do něj hrnou nekončící řady těch, kdo si sem přijeli koupit adrenalin při hře, možnost pít alkohol na ulici, anebo povyrazit si se slečnami všech ras a národností.

Není pak snad většího kontrastu, než jaký nabídne návštěva národního parku Grand Canyon, vzdáleného necelých tři sta mil na východ. Dokud jej člověk neuvidí, nemůže si ani v nejlepším zdaleka představit, jak OHROMNOU dírou v zemi tento kaňon je. Jeho majestátnost navíc podtrhuje zvláštně tichá, skoro až sakrální atmosféra, vyrušovaná jen tu a tam nezbednými veverkami, jež žebrají o jídlo.

Svítání nad Grand Canyonem nabízí úchvatnou hru barev a stínů.

Člověku se ani nechce věřit, že to všechno způsobila v poměru ke vší té zkáze jediná relativně drobná řeka.

S dobrou kondicí a dobrodružnější povahou se můžete vydat na túru do jeho hlubin, je to však vycházka na pěkných pár hodin. Zpracování turistických map a průvodců je ovšem příkladné – nezapomíná se zde ani na takové detaily, jako je třeba doporučení o množství jídla a pití, které byste si měli v závislosti na délce trasy vzít s sebou. Tam dole můžete skončit na docela dlouho hladoví.

Krkavci jsou tady doma. Poznáte to nejen podle cedulí.

 

Obsáhlou reportáž z konference Autodesk University 2011 otiskneme v magazínu CAXMIX 1/2012, který vychází v polovině března.

Mohlo by vás také zajímat

Komentáře k tomuto článku

  1. Karel Růžička napsal:

    Nejen obsah článku, ale i fotografie vypovídají, že autor přesně ví, jak přesně , barvitě a podmanivě informovat čtenáře….jen tak dál a víc takových Pánů Žurnalistů. S úctou Karel Růžička.

Přidejte k článku svůj komentář

Komentář podléhá autorizaci ze strany redakce, proto se nezobrazí ihned po vložení. Vyhrazujeme si právo odstranit příspěvky, které jsou v rozporu s dobrými mravy nebo platnou legislativou. Slušnou a konstruktivní diskusi vítáme!